Odpovědnost zaměstnavatele za zaměstnance
Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. Seznam nemocí z povolání je obsažen v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb..
Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci, kterému odpovídá za škodu způsobenou nemocí z povolání, poskytnout:
a) Náhradu za ztrátu na výdělku
b) Náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění
c) Náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením
d) Náhradu za věcnou škodu
Zemře-li zaměstnanec následkem nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout:
a) Náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením
b) Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem
c) Náhradu nákladů na výživu pozůstalých
d) Jednorázové odškodnění pozůstalých
e) Náhradu věcné škody
Uvedené náhrady zaměstnavatel poskytuje také za situace, kdy smrt nastala jako následek pracovního úrazu.
Pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou nemocí z povolání není rozhodná délka práce v pracovních podmínkách, které vyvolají vznik nemoci z povolání, ale pouze skutečnost, že určité onemocnění bylo uznáno příslušným zdravotnickým zařízením jako nemoc z povolání, a zároveň zaměstnanec naposledy před zjištěním nemoci z povolání pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká.