Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy je speciálním druhem odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Zaměstnavatel za pracovní úraz odpovídá, pokud se udál při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi (např. cesta z jedné budovy do druhé v rámci areálu zaměstnavatele, stravování uvnitř prostor náležejících zaměstnavateli, úkony bezprostředně před a po výkonu práce související s výkonem této práce apod., nikoliv však cesta do zaměstnání a ze zaměstnání nebo stravování mimo prostory zaměstnavatele). Judikatura úraz definuje jako poruchu zdraví, která je vyvolána zevními příčinami nezávislými na vůli zaměstnance. Příčiny působí náhle, násilně, krátkodobě a neočekávaně, jejich charakter je buď mechanický nebo chemický. Následkem pracovního úrazu může být i smrt.
Zaměstnavatel za pracovní úraz odpovídá i pokud dodržel všechny povinnosti, které mu zákon ukládá, protože se jedná o odpovědnost objektivní. Nicméně zákoník práce umožňuje, aby se zaměstnavatel zčásti nebo zcela odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance zprostil z důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 367 zákoníku práce. Zcela se může zprostit za situace, jestliže zaměstnanec zaviněně poruší právní předpisy či pokyny zaměstnavatele, anebo pokud se zaměstnanec svojí vinou uvedl do stavu opilosti a v tomto stavu došlo k pracovnímu úrazu anebo ke škodě vedlo zneužití návykové látky, zaměstnavatel nemohl škodě zabránit a tyto okolnosti byly jedinou příčinou škody. Ze stejných důvodů se může zprostit zčásti, pokud tyto důvody byly pouze jedním z více důvodů vzniku pracovního úrazu. Zčásti se může zprostit také tehdy, pokud zaměstnanec jednal v okamžiku vzniku pracovního úrazu lehkomyslně vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem. Zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.
Zaměstnavatel je povinen z titulu odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnanci poskytnout:
a) Náhradu za ztrátu na výdělku
b) Náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění
c) Náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením
Bolestné a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje jednorázově, a to na podkladě posudku o bolestném (o ztížení společenského uplatnění) vypracovaného ošetřujícím lékařem zaměstnance podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Náklady spojené s léčením tvoří například náklady vynaložené na zakoupení léků a zdravotnických pomůcek, náklady spojené s rehabilitační léčbou, zaplacené regulační poplatky ve zdravotnictví. Náklady spojené s léčením musí být vynaloženy účelně a hradí se tomu, kdo je vynaložil. Náhrada za věcnou škodu náleží například za poškozený oděv či hodinky. Náhrada za ztrátu na výdělku se poskytuje pravidelně každý měsíc. Po dobu pracovní neschopnosti činí její výše rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy nebo platu a plnou výší nemocenského. Po skončení pracovní neschopnosti má zaměstnanec nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z důvodu pracovního úrazu.
Pro náhrady v případě smrti zaměstnance srovnejte záložku nemoci z povolání.
Při nároku na odškodnění pracovního úrazu nehraje roli to, zda jej zaměstnanec utrpěl v rámci pracovního poměru či pracovněprávního vztahu založeného dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel je ze zákona pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem či nemocí z povolání pojištěn.
Pracovní úrazy a jejich odškodňování je upraveno zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 
Platný zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měl problematiku pracovních úrazů ze zákoníku práce vyjmout a řešit je samostatně, do dnešního dne nenabyl účinnosti.
Zákonnou regulaci pracovních úrazů nalezneme v části 11. zákoníku práce, tj. § 265 an., kde jsou upraveny obecné otázky odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a především pak v části 14., tj. § 365 an., přechodných a závěrečných ustanoveních.